Itálie je země s největší produkcí vína na světě, která představuje více než 80 milionů hektolitrů ročně.
Víno se zde vyrábělo již před 2500 lety a země má tak veliký potenciál pro výrobu jemných vín jako Francie. Vzhledem k zeměpisné i kulturní různorodosti je paleta produkovaných vín velmi široká.

Zákon o vínì z roku 1963 si kladl za cíl udìlat poøádek ve stovkách italských vín a oznaèit je jejich identitou. Zavedl systém DOC (Denominazione di Origine Controllata), který byl odpovìdí na francouzskou Appellation Controlée; zahrnoval kompletní hranice, maximální hektarové výnosy, oznaèení odrùd vinné révy a výrobních metod. Tomuto zákonu však byla vytýkána pøílišná benevolentnost, napø. povolené hektarové výnosy byly až dvojnásobné v porovnání s Bordeaux.
V praxi vedl k podpoøe množstevní produkce u vinaøù ve vymezených regionech bez ohledu na kvalitu. Výsledkem byla situace, že mnohá neklasifikovaná vína svojí kvalitou i cenou pøedèila vína DOC.
V roce 1992 byl proto pøijat nový zákon, který zavedený klasifikaèní systém reorganizoval a zavedl pøísnìjší omezení (napø. u maximálních hektarových výnosù) a vytvoøil i novou kategorii vín IGT.

Souèasný systém oznaèení kvality je tedy následující :
• Vino da Tavola (VT) – stolní víno, nejzákladnìjší italská kategorie
• Indicazione Geografica Tipica (IGT) – adekvátní francouzské kategorii Vin de Pays (VdP), tato vína používají geografické a odrùdové jméno
• Denominazione di Origine Controllata (DOC) – adekvátní francouzské kategorii AC
• Denominazione di Origine Controllata e Garantita (DOCG) – tøída je nejen kontrolovaná, ale i garantovaná. Používá se pro vína uznaná jako italská nejlepší.

V devadesátých letech se tak kvalita italských vín zaèala rapidnì zvyšovat.
Stále platí, že vìtšina nejlepších italských vín jsou èervená. Ale rozhodnì ne všechna. Pøíkladem jsou vína Soave a Pinot Grigio, se kterými se setkáváme v lahodnì ovocné podobì.
Èervená vína jsou èím dál tím lepší, vyskytují se od hedvábných a køehkých až po rudá a mocná, v každém stylu a aromatu, od typicky domácích odrùd až po ty mezinárodní.
Kvalitu vín je tøeba posuzovat v kontextu neuvìøitelnì rozmanité italské kuchynì. Regionální kuchynì je èasto jednoduchá a mnoho nejpopulárnìjších vín není tøeba posuzovat pøíliš vážnì. Tato vína však mohou být svìží, èirá a buketní. Vyšší obsah kyselin a tøíslovin mnoha z nich doplòují chu místních jídel. V místech, kde je vaøení zbaveno pøirozené prostoty, pije se odpovídající víno komplexnìjší, vyšší kvality